Cesta poznání
Moji drazí čtenáři, chtěli byste další příběh? Chtěli? Opravdu? Co byste si přáli? Co využít fantazii, kterou máte a přenést se v ní do úplně jiného světa? Ale jak?
Jsme na procházce, začíná nový den, ale tak nějak jinak. Mělo by se rozednívat, ale přesto je všude okolo velmi temno. Jdeme nějaký čas, najednou je před námi zastávka, která tu dříve nebyla, koleje-co tu nikdy nestály a v tu chvíli kolem projíždí vlak. Je nějaký zvláštní, jiný než bývá. Zastavuje, nás přemůže zvědavost a tak do něho nastoupíme. Vlak se pomalu rozjíždí-my míjíme různé krajiny. Tu vyprahlá půda, tu kamení, potom trní-najednou vlak nabírá na rychlosti, až překročí rychlost světla. Jsme víc než překvapeni a tu se ocitáme někde jinde a v úplně jinou dobu. Krajina kolem nás je úrodná, všechno zde kvete, všemu se zde daří. Pojednou vlak zastavuje a my opatrně vystupujeme, rozhlížíme se, plní očekávání vystupujeme. Před námi je křižovatka a rozděluje se na dvě cesty. Ta první je snadná,přímá. Ta druhá vede do kopce a už na první pohled je vidět, že bude velice obtížná.
Jakou cestu si zvolit? Jak se máme rozhodnout? Co nám pomůže?
Většina z nás by si zvolila tu pohodlnější. Je to vždy správné vybrat cestu bez námahy?Zkusíme a uvidíme. Jdeme, jdeme, cesta je snadná, ale co to? Na jejím konci je tak obrovská propast, že jsme do ní málem spadli. Jak je to možné? A co druhá cesta?
Pojďme ji zkusit.Strmá, samý kámen, každou chvíli na nás může něco spadnout.
Někteří zvolí tu.Cesta vede čím dál výš, jsme odření, oblečení je roztrhané, ale když dojdeme až nahoru, uvidíme něco, co jsme vůbec nečekali. Je tu křišťálové jezero, které je ale chráněno nějakým" kouzlem" a jediný přístup je přes zrcadlo, které je zde umístěno.
Zadíváme-li se do něj, to co uvidíme se nám vůbec nelíbí. Jsme špinaví. Vedle něho jsou požadavky, jak musíme vypadat, abychom mohli projít. Tak se očistíme a zrcadlo nás pouští. Přebrodíme jezero, jsme čistě umyti. Za ním se před námi rozprostírá zlatá brána. Otevíráme ji a vstupujeme nejprve do města, které má stěny ze samých drahokamů, 12 bran a v každé z nich perla. Zde potkáváme bytosti, co tu žijí. Nic jim neschází, mají všeho dostatek. Na hlavách mají koruny a ty vrhají na zem, před někým ,kdo mána sobě bílý oděv a je přepásán zlatým pásem. Je podobný člověku. Uprostřed tohoto města je trůn. Na něm sedí někdo, jehož vzhled připomíná drahokam. Ani ten nejčistší diamant na světě, nemá takový jas jako on. Kolem trůnu se nacházejí 4 bytosti. Jedna připomíná lva, druhá orla, třetí býka a čtvrtá člověkab(jeho vlastnosti). Ten v bílém oblečení přichází a bere mu z ruky knihu.
Projdeme městem a přicházíme do zahrady, ve které teče řeka, kolem jsou stromy a ty rodí 12 krát ročně a listí slouží k léčení národů. Všude okolo jsou lidé-zdraví,šťastní. Je otevřena ta kniha a v ní jsou zapsána jména všech, kteří mohou být v té zahradě i ti, co se nacházejí ve městě. Ostatní, co tam nejsou, jsou vyhozeni ven.
Připadá Vám to hodně fantazijní? Kdo z nás by netoužil po světě, ve kterém je všechno v pořádku? Každý si jistě odpoví sám. Často ve svém životě děláme maximum, aby nám bylo lépe-obětujeme značné prostředky, které nám mají zajistit blahobyt, zdraví, štěstí...Většinu z nás to neučiní šťastnými a mnohdy zraníme okolo spoustu lidí. Dtojí to za to,abychom takovýmto způsobem zničili všechny a všechno? Nebylo by lepší využít ten vzor z minulého příběhu,který nás povede? Zkusme místo toho, aby náš život byl jako pustý úhor, věnovat čas našemu srdci. Mít ohled na ostatní, být jiným povzbuzením a lékem. Přeji Vám, ať je Váš život plný lásky. Lásky, která překračuje běžný pojem. Lásky, která nás celá prostupuje a dává vždy na 1. místo toho druhého.
Proto, prosím, pomáhejme jiným, bude se nám to vracet. P.S. Třeba se tím náš život otočí. Kdo ví?
Váš přítel
